O time managementu a prioritách toho víte už hodně, znáte různé poučky a používáte řadu technik…a ono se to stejně nedaří tak, jak byste chtěli? Nezoufejte, je vysoce pravděpodobné, že Vaše rezervy v tom zorganizovat si čas a být efektivní nejsou způsobeny tím, že byste byli úplně neschopní. Pojďme se společně mrknout na tajemné bytosti v nás, které nám v tom mohou velmi účinně bránit. Seznamte se se svými sabotéry!

V minulém článku „Každý má tolik času, kolik chce. Je jen na něm, čemu dá přednost“ jsem se zabývala prioritami a tím, jak souvisejí se základními lidskými potřebami.

Osobně jsem si totiž nedávno ověřila, že chceme-li, aby nám time management klapal na dlouhodobě udržitelné úrovni, je třeba mít naplněné své poháry zdrojů – a to jak vně, ve svém vnějším prostředí, tak ve svém těle i duši, mysli a srdci. Je to vlastně takové to pomyslné poskytnutí kyslíkové masky nejprve sobě sama a následně „dítěti“ na nás závislému (naši práci a naše projekty nevyjímaje).

Hned na úvod musím říci, že to není nikdo jiný, než my sami, resp. naše součásti, které se vyvinuly jako adaptivní mechanismy na náročné situace, které jsme v životě zažívali. Můžeme jim říkat „sabotéři“, ale můžeme je také brát jako vnitřní děti nebo přátele. (Pokud je chcete vnímat jako nepřátele, nebudu Vám v tom bránit, ale mě osobně se osvědčilo spíše mít s nimi soucit.)

Jací jsou ,,sabotéři”?

Máme je všichni a problém to v zásadě není, ten nastává v momentě, kdy nám jsou spíše ke škodě, než k užitku. Potom už mluvíme o maladaptaci, tj. adaptaci nevhodné, nebo kontraproduktivní. A právě tímto způsobem dochází k vnitřní sabotáži sebe sama. Naši sabotéři převlečení za rádce nám totiž radí špatně. Nedělají to naschvál, z touhy nám škodit, oni jsou o své pravdě naprosto přesvědčení (odpusťme jim, neboť nevědí, co činí). My to ale můžeme s trochou cviku rozpoznat a nebrat je tak smrtelně vážně.

Abychom pochopili, s kým máme tu čest, představíme si tu sabotérskou partu v kontextu různých situací. Pokud jsou Vám zcela neznámé, pak gratuluji – jste člověk, který naslouchá skutečnému vnitřnímu rádci, a jen tak něco ho na cestě k úspěchu, svobodě, spokojenosti a autenticitě nezastaví.

Jestliže se ale v některých bodech poznáte a zejména pokud se Vám podobné situace v životě opakují, pak zpozorněte.

Dokonalostí do hrobu

  • Ležíte v jednom úkolu neúměrně dlouhou dobu, protože s vypracováním stále nejste spokojení, zatímco ostatní práce Vám stojí. I ty méně důležité věci vám trvají déle, než by objektivně zasluhovaly, protože vše chcete – nebo dokonce MUSÍTE – mít „tip-ťop“. Jste značně úzkostliví a děláte věci na 1000%, paradoxně se tak s některými úkoly nevypořádáte vůbec.

Pokud jste se v popisu našli, je možné, že s Vámi do práce (do kuchyně, do tělocvičny, do ložnice…) chodí Váš vnitřní Puntíčkář. Možná o něm víte a myslíte si: „to jsem prostě já, jsem už takový/taková“. Byli jste ale takoví jako maličké dítě? Pravděpodobně ne, nejprve jste se narodili vy samotní a teprve později přišel na svět Puntíčkář. A od té doby žije nepozorovaně s Vámi.

Podstatné je to, že Vás svým přílišným zaměřením na každičký detail odvádí od toho podstatného. Cit pro detail je fajn, Puntíčkář ale pro detaily nevidí velké věci. A pokud je vidí, nezbývá mu na ně čas, protože postupuje naopak – od detailů k celku.

Má pocit, že aby byl milovaný a přijímaný, musí být ve všem dokonalý.  Právě dokonalost je jeho prioritou. A to je samozřejmě břemeno, které je těžké nést, protože dokonalost je stav prchavý až nereálný.

Ale co kdyby…

Sabotéři, kteří spolu spolupracují

  • Jste úzkostliví a neustále řešíte věci, které ještě ani nenastaly. Často cítíte obavy, hodně myslíte na různá nebezpečí a zásadně neriskujete. Nemáte rádi změnu. 

Bázlivka má s Puntíčkářem hodně společného a často chodí ruku v ruce spolu. Fokus Bázlivky však není na dokonalost, ale na nebezpečí. To vidí za každým rohem a také na ně reaguje, bez ohledu na to, zda tam reálně je, nebo není.

S Bázlivkou je těžké pořízení. Bude často paralyzovaná strachy a bude Vás zrazovat od jakéhokoliv vykročení z komfortní zóny – nového projektu či životní změny. Ochudí Vás tak o spoustu zážitků, bude šikanovat Vaše blízké přehnanou péčí a úzkostným obsedantním jednáním. Myslí si, že Vás chrání, ve skutečnosti Vám ale brání osamostatnit se, poučit se z chyb a vyrůst. Zkrátka Vám, abyste náhodou nespadli, ustřihne křídla.

Ty okurky patří do sektoru B5!

Všechno musí mít logiku a řád, být předvídatelné, nalajnované a řízené. O všem vědět a vše rozhodovat je poměrně vysilující a vyžaduje to mnoho kapacity, ale mít věci pod kontrolou je prostě priorita. V situacích, kde je třeba improvizovat a reagovat na měnící se podmínky, se cítí velmi nejistý. Pokud přijde něco „mimo plán“, je rozhozený, zaskočený a neví si rady. 

Poznáváte Kontrolora? Rád vyhledává společnost pana Rozumného, který nikdy nevychází ven z mysli a na vše má racionální odpověď. S panem Rozumným to také někdy není zrovna med, může totiž svému okolí připadat jako studený bezcitný čumák.

No a Kontrolor, ten Vám bude tvrdit, že mít neustále vše pod kontrolou je nutnost a podřídí tomu veškerý Váš čas. Já rozhodně netvrdím, že kontrola je špatná věc, někdy je dobré ji mít, ale je také zajímavé s ní nakládat pružně, hrát si s ní. Umět ji převzít, a také odevzdat.

Převzít kontrolu, to chce zodpovědnost. A odevzdat ji zase vyžaduje důvěru! Jsou situace, kdy odevzdat se a důvěřovat procesu je to nejlepší a nakonec i jediné, co nám zbývá, nutný předpoklad vývoje. V životě i v práci. Někdy prostě nevíme, kam nás naše rozhodnutí dovede a je potřeba trochu riskovat a nechat věci vyvinout.

,,Já nic, já tady nejsem!”

  • Nedokážete se posunout z místa, protože na cestě se objevil problém, který Vás zablokoval. Odkládáte nepříjemný úkol, do kterého se Vám nechce a ve snaze „vyhnout se problému“ si tak problémy působíte. Máte potíže s komunikací a můžete v různých situacích působit nezodpovědně a nepředvídatelně.

Avoider je mistr výhybek, který se mohl zrodit např. v reakci na traumatickou událost nebo na přílišnou kontrolu zvenčí a autoritativní výchovu, které nešlo uniknout fyzicky. Avoider nad problémem vyzrál a unikl dovnitř – do krásného bezpečného světa, kam na něj nikdo nemůže. Ten může mnohdy reprezentovat i závislostní chování.

Bohužel se tak ale vzdal i zodpovědnosti za svůj život. Stejně jako ostatní sabotéři i pan Mrtvý brouk Vám, s prominutím, strašně kecá. Bude Vám tvrdit, že koná pro Vaše dobro – abyste se měli lépe, vyhnuli se nepříjemnému. Ve skutečnosti pohání kulhavé poníky Vašeho povozu přímo do propasti daleko větších problémů.

Být mrtvým broukem…

Jádro strategie tzv. mrtvého brouka je velmi staré, evolučně sahá nějakých 500 miliónů let zpátky. A to je velké. V době, kdy se na naší planetě začala objevovat první zvířata se složitější nervovou soustavou, objevila se také reakce na nebezpečí v podobě zamrznutí. A ta přetrvala v nezměněné podobě dodnes – pokud se nemůžeme ubránit, ani utéct, to jediné, co nám tváří v tvář smrti zbývá, je tvářit se, že jsem větvička, nebo mrtvola, kterou již není zajímavé zabíjet.

Avoider jakožto naše vnitřní část samozřejmě není identický s fyziologickou reakcí na stresovou situaci – zamrznutím. Má s ní ale leccos společného – nečinnost. Nečinností Vás chce ochránit před něčím ošklivým. Nezlobte se pro to na něj, měl to v životě těžké a tohle mu pomohlo přežít! Ale co si budeme povídat, zdraví, štěstí, funkční vztahy ani úspěch v práci Vám vyhýbavé chování nepřinese. Pokud nad Vámi Avoider převezme kontrolu, budete společně přežívat, ale ne žít. Tahle zraněná část Vás samých potřebuje někoho, kdo by ji vzal za ruku, aby se těch hnusných věcí tam venku tolik nebála. A ten někdo není nikdo jiný, než Vy!

Oběť, kat a zachránce

  • Snášíte špatné podmínky, nespravedlnost či nevhodné chování vůči Vám. Své potřeby upozaďujete, obětavě pracujete a staráte se o druhé, ale cítíte se nedostatečně ocenění, často jste frustrovaní a máte sklon k výčitkám. Vnitřně se soustředíte na své pocity a trpíte. Přijde Vám, že ostatní Vás využívají a dost možná je to i pravda.   

Možná jste poznali, že řeč je o Oběti a ráda bych na tomto místě připomněla, že se nebavíme o konkrétním člověku, ale o určité vnitřní části naší osobnosti, která vznikla pravděpodobně v dětství jako reakce na trauma, nebo na sérii náročných událostí, které nebyly v našich malých rukou. Jsou to obranné mechanismy.

To, po čem naše trpící oběť touží, je láska, pozornost a náklonnost. A vydá ze sebe všechno, aby ji získala. Oběť nedokáže rozeznat hranice, ani svoje, ani druhých. Nikdo ji to nenaučil. A tak je na jedné straně manipulována, mnohdy s ní může být nakládáno hrubě až násilně, na straně druhé ale sama manipuluje – vyvolává soucit, pocity viny, strhává na sebe pozornost.

Vaše vnitřní oběť Vám bude lhát, že za všechna Vaše příkoří mohou ti druzí. Ve skutečnosti je to ale ona, kdo to umožňuje, kdo je v hranicích nečitelný. Lze to druhým dávat za vinu?

A teď přichází komplikace…

Protože není oběti bez agresora. Proto oběť najdeme tam, kde jsou nerovnocenné vztahy, kde ona je tím „malým chudákem“ a agresor tím velkým a mocným, který ji ovládá. Nenechte se ale mýlit, potřebují se navzájem a tvoří vzájemně provázaný závislostní komplex, proto oba setrvávají tam, odkud by jiní hned utekli. V osobním životě tuto úlohu kata plní partner či partnerka, v pracovním prostředí bývá takovým agresorem bezohledný šéf nebo kolega překračující hranice. Nejprve zvolna, postupně to ale může přerůst až v šikanu či bossing.

Na vnitřní úrovni nám však postačí Soudce. Ten, díky němuž se zvládneme mučit a šikanovat sami, vyčítat si všechny chyby a nedokonalosti a budit se v noci hrůzou z toho, co jsme zase pokazili a v čem jsme opět selhali. Prostě mistr všech našich sabotérů, který v nás umí vyvolat stud, vinu i pocit marnosti. 

  • Vycházíte druhým vstříc a téměř na nic neřeknete ne. Pomáháte všem a za všech okolností, i když Vám to způsobí komplikace, nebo je Vaše pomoc zneužívána. Bojíte se sdělit kritiku, prosadit se, nesnášíte konflikt a často děláte věci i za druhé ve snaze je potěšit, nebo jim ulehčit. Inklinujete k pomáhajícím profesím – jste profesionální zachránce. 

Kdo je hodný, ten je také milovaný. Tak by se dala shrnout životní filozofie ,,hodného kluka” či ,,hodné holky” v nás. Můžeme mu říkat Pleaser, zároveň je také poslední součástí závislostního trojúhelníku oběť-kat-zachránce. Naučil se upozadit své potřeby a pomáhat druhým, aby se cítil přijímaný.

Ale je dobro na úkor sebe sama skutečným dobrem? Pokud naše hodnota spočívá v tom, že druhým pomůžeme, zachráníme je, pak svým způsobem druhé zneužíváme. Možná jste to už od někoho slyšeli, nebo to sami vyslovili: “Kým bys byl beze mě, bez mé pomoci!” Touha pomoci se tak snadno může zvrtnout v touhu po moci.

Nejen prací živ jest člověk

  • Máte problém odpočívat, protože nikdy nemáte hotovo, vždy se najde řada věcí, které je třeba udělat? Potřebujete neustálou aktivitu a když ji děláte, pokukujete po jiné, kterou zrovna neděláte? Zřídka cítíte uspokojení z vykonané práce, stále Vás to někam žene? 

Pak je možné, že se u Vás zabydlel sabotér jménem Ten, který je stále v jednom kole. Může působit jako pilný chlapík, co ovšem už tak pozitivní není – bere Vám tak trochu radost ze života. Nikdy není spokojený a stále pociťuje neklid.

Svým workoholismem je blízký Hyper-úspěšnému. Ani ten Vám nikdy nedovolí se zastavit a jen si užívat to, co máte, protože jeho sebehodnota je založená na tom, kolik toho dokázal.  Mít, vystudovat, vydělat, koupit… a tak místo radosti ze života kouká po tom, co ještě nemá a zanedbává tak to, co má, především vztahy, z nichž se vytrácí hloubka a blízkost.

Tak, to jsou oni. Sabotéři v nás. Možná nějaké máte, možná máte i nějaké další! Nebo se Vám navzájem zkřížili a to je teprve zajímavé!

Znám lidi, kteří k některým svým částem chovají skutečné nepřátelství – tak hnusně a zle se k nim tyto části chovaly, tak moc je ponižovaly a omezovaly. Já za nimi, jak už jsem zmínila v úvodu, vidím spíše zraněné děti, jejichž základní potřeby, o nichž jsem psala minule, nebyly naplněny. Když mluvím o frustraci základních potřeb, myslím tím bezpečí, které trápí Kontrolora, Avoidera, nebo Bázlivku. Mluvím o místě – o místě v srdci – které chybí Soudci, Hyper-úspěšnému nebo Oběti. O správné výživě, kterou nedostal Ten, který je v jednom kole a tak se sytí neustálým výkonem. O podpoře a pevných, ale laskavých hranicích, které možná chyběly úplně všem.

A jak tedy sabotéři souvisí s našimi prioritami?

Rozpoznáním vnitřních sabotérů se stáváme vědomými vnitřních částí naší osobnosti. A když se rozhodujeme, čemu dáme zrovna přednost, je jen na nás, jak se k tomu postavíme. Nemusíme už vládu přenechávat těmto zraněným a nedospělým částem, můžeme je obejmout nebo se vůči nim zdravě vymezit, nedávat jim přehnanou moc a rozhodnout se sami za sebe. Svobodně a autenticky.

A tak Vás nyní zvu na tuto objevnou vnitřní cestu k objevení toho, kteří sabotěři jsou ti Vaši. K setkání s bytostmi, které v sobě nosíme a které mnohdy doposud ovlivňovaly naše myšlení a konání víc, než je zdrávo, protože jsme jim to umožnili. Zvu Vás k zamyšlení nad tím, jak Vaši vnitřní sabotéři formují Vaše rozhodnutí, zacílení Vaší pozornosti, Vaše myšlenky, postoje i jednání. A zejména Vás zvu k tomu, vyzkoušet si, jaké to je o svých vnitřních částech vědět, ale rozhodovat se a dávat věcem prioritu sami podle sebe a podle potřeb svých a svých blízkých, na kterých Vám záleží.

Možná teď už nemusíte na popud Avoidera a Toho, který je stále v jednom kole mýt okna a rozjíždět tři nové projekty zároveň, abyste zapomněli na kostlivce ve skříni a připadli si užiteční. Jak by Vám bylo, kdybyste místo toho vyřešili právě onoho kostlivce, kolik kapacity a sil byste tím získali pro své projekty?

Není ani třeba na dovolené trhat rekordy v počtu navštívených míst a u toho se ve stresu a únavě řádně pohádat. Navzdory tomu, co Vám tvrdí Hyper-úspěšný, někdy je „dost” jenom spolu být a navzájem se vnímat.

Je také v pořádku být jenom se sebou, dát si pauzu od všech podnětů, vědomě lenošit. Zacvičit si, vypít si v klidu kafe nebo třeba zavolat někomu, kdo je Vaší duši blízký, jít na procházku. I když to pro Vaši vnitřní Oběť může být šokující, jste to Vy sami, kdo rozhodujete o sobě a svém čase.

Kritik se mnou asi nebude souhlasit, ale… když občas místo vaření namažete bagetu a zahrajete si s Vašimi dětmi hru, nebo vyrazíte společně na výlet, je pravděpodobné, že to Vaše miláčky nasytí více, než domácí svíčková.

A ať Vám Pleaser s Bázlivkou říkají, co chtějí, Vaše děti neutrpí tím, když je občas pošlete k babičce nebo je pohlídá chůva, zatímco si uděláte hezký večer se svým partnerem či partnerkou, nebo dokonce sami se sebou! Navzdory tomu, co o Vás tvrdí Váš vnitřní Soudce, nebudete tím o nic horším člověkem. Budete však spokojenější a sobě i druhým blíž.

Kdy je vhodné řešit téma ,,sabotéři priorit“?

Odpověď Vás asi nepřekvapí, protože začít můžete kdykoliv. Třeba teď, když máme období dovolených – to je čas, kdy se můžeme podívat na svůj každodenní život s odstupem. Během dovolené se můžete zamyslet nad tím, co je funkční a co ne, jakou míru spokojenosti ve svém běžném dni cítíme. A dopřát si restart. Pro některé z nás je to ale také čas, kdy se vyvalí problémy dlouhodobě potlačované – právě proto, že teď mohou.

Co se během dovolené děje Vám? Jaké věci jsou pro Vás prioritou? Dovolíte si odpočívat? A co Vaši sabotéři priorit – ovlivňují Vás v životě a v rozhodování, čemu dát přednost? Dejte mi vědět v komentáři a pokud byste potřebovali další podporu, neváhejte se obrátit na KOUČE NA DRÁTĚ. Protože koučink funguje – když najdete kouče, který Vám sedne!

Krásné léto a příměří se svými sabotéry Vám přeje🙂

Vaše Míša Laloba
koučka Na drátě

P.S. Koncept vnitřních sabotérů pochází z pera amerického kouče, pedagoga Stanfordovy univerzity a autora programu Positive Intelligence, Shirzada Chamine. Jeho kniha Pozitivní inteligence vyšla v roce 2013 v nakladatelství Práh v českém překladu. Pokud Vás téma více zajímá a angličtina pro Vás není překážkou, můžete si zkusit udělat TEST, jak jste na tom.