Nedávno jsem s Martinem vedla mezigenerační rozhovory. Celé téma jsme rozebírali z různých úhlů pohledu. Logicky jsme k věci přistupovali jinak. Martin jako kouč a rodič a já jako klient a dítě;-)

Zjistili jsme, že společným jmenovatelem pro kvalitní mezigenerační vztahy je hlavně KOMUNIKACE. Ostatně jako v každé další životní oblasti. Chybí nám aktivní naslouchání, porozumění tomu, co druhý říká a vyjádření upřímné zpětné vazby s úctou a respektem…

Rozhodli jsme se vám naše rozhovory zprostředkovat skrze článek, ve kterém jeden druhému položíme 5 otázek. Čekejte naprosto upřímné odpovědi, protože jinak to ani neumíme:-)

Věříme, že vás naše rozhovory budou inspirovat k zamyšlení nad vaší mezigenerační komunikací.

Natálie & Martin, KOUČ NA DRÁTĚ


Martin pokládá otázky Natálii

1. Co je pro tebe při rozhovoru s rodiči nejobtížnější?

Udržet emoce na uzdě a aktivně naslouchat;-) Máma ve mě pořád vidí tu malou holku, co si žije ve svém vlastním světě a není zkrátka tak praktická jako ona…  Naopak táta má stále pocit, že jsem ta malá holka, která s ním bude za všech okolností souhlasit… Myslím, že je to pro ně ve skutečnosti složitější než pro mě.

Možná právě proto jsem měla tendenci jim vždy vyjít vstříc, čímž jsem si vlastně ubližovala. Až díky koučinku jsem si naplno uvědomila, že nikdy nebudu 100% splňovat jejich představu o tom, jaká bych měla být a jaký život bych měla žít. Žije se mi teď v rodině (i mimo ni) lehčeji:-)

2. Jaké téma se “bojíš” otevřít?

Teď mě nenapadá žádné téma. Dříve či později jsem totiž nějaké to “děsivé” téma otevřela, resp. naše rodina před sebou nic neskrývala. Akorát ta doba před koučinkem se vyznačovala tím, že celý dialog většinou vyústil v hádku a následně v nějaké řešení. Nakonec jsme se objali a byl konec. Taková italská rodina.

Dnes jsou hádky spíše výjimkou, ale na druhou stranu se už skoro nepotkáváme u kulatého stolu… Tématem tedy může být snaha “se znovu pravidelně potkávat” aniž bychom opakovali ty stejné vzorce chování jako v minulosti. Zkrátka taková smysluplná mezigenerační komunikace:-)

3. Čeho bys chtěla od rodičů více a čeho méně?

Více pochopení v oblasti mé kariéry. Prostě nejsem ten typ, který bude za každou cenu dělat nešťastného zaměstnance jenom proto, aby měl jistotu. A méně snahy se mnou manipulovat.

4. Je něco, co rodičům nedokážeš odpustit?

Asi nedokážu odpustit tátovi, že prodal můj dárek, který jsem jako miminko dostala od jeho tetiček. Chápej, nejde mi o peníze, ale o princip. Pochopila bych to, kdyby v té době nebylo na vybranou a prodal ho, abychom měli co jíst.

To se ovšem nestalo a pravdou je, že se vlastně vždy choval tímto způsobem. Já jsem chlap a já nakonec rozhodnu, co je a není dobré. To bylo asi to první zklamání v životě, že můj táta, které jsem měla na piedestalu, je takový malý šovinista.

5. Je něco, za co by ses chtěla rodičům omluvit?

Nikdo není dokonalý. Ani rodiče a musím říct, že mým rodičům bych dala tak 1-. Už jsem se jim omluvila za své lhaní a rebélii během doby, kdy jsem byla na střední a vysoké škole.

Natálie pokládá otázky Martinovi

1. Jakou známku by sis teď zpětně dal jako rodič?

Tehdy jsem dělal, co jsem si myslel, že je správné. Dnešní optikou bych si dal známku 5.

2. Kdy jsi jako rodič během komunikace s dcerou selhal?

Když jsem použil fyzický trest v jejím dětství. Teď, v její dospělosti už vnímám selhání daleko méně. Jsou to spíš detaily, které když nepochopí tak, jak je chci vyjádřit, zkouším příště jinak.

3. Myslíš si, že jako rodič jsi měl tendenci dělat stejné věci jako tvoji rodiče?

Z mého pohledu rozhodně ne, jelikož jsem si pamatoval, co se mi nelíbilo.

4. Nemáš pocit, že tvoje povolání kouče může někdy celou situaci s tvou dcerou i vnukem, komplikovat? Že ses třeba někdy zachoval jako skvělý kouč, ale měl jsi být hlavně tátou nebo dědečkem…

To asi ano. Myslím si však, že s časem, tedy i mým vývojem se to učím stále lépe používat. Mezigenerační komunikace je CELOŽIVOTNÍ TÉMA. Všímám si jistých paralel, které se v průměru opakují. Není to můj případ. Nicméně často slýchám od svých vrstevníků to samé, co jsem slýchal od svých rodičů… Myslím tím něco ve smyslu “Ti dnešní mladí…” a často následuje kritika a nepochopení.

5. Existuje něco, co jsi své dceři neodpustil nebo naopak by ses jí chtěl za něco omluvit?

Odpouštět jí nemám co, necítím žádnou zášť ani výčitky. Omluvit vlastně taky ne. Mám dojem, že vše dělám v dobré víře a nejlépe, jak umím. Pokud by mi o nějaké křivdě řekla, omluvím se.