Maminka je mým velkým osobním tématem a asi bude navždy. Ne vždy lehkým, ale naprosto zásadním.
Pozice mámy má v mém životě obzvlášť silnou roli. Možná to bude tím, že jsem matka dvou dcer, možná tím, že jsem měla více než jednu mámu. V mém případě to bylo tak, že mi daly život a vychovávaly mě postupně 3 „mámy“…
První maminka
Bylo mi teprve 7 měsíců, když mi náhle zemřela rodná maminka. Moc jsem si ji neužila. Nemám na ni žádnou vlastní vzpomínku, kromě vyprávění, pár fotek a třeba faktu, že mě kojila, což v té době po císařském řezu nebývalo zase tak obvyklé. Nemám na ni vzpomínky, ale vím, že mi dala to nejcennější, dala mi život!
Druhá maminka
V té těžké době mě i mé starší sestry vzala pod křídla a maminkovskou roli převzala naše tehdy bezmála sedmdesátiletá babička. Začala vypiplávat kojence, tříleťáka a šestileťáka. Skoro rok a půl zvládala nás a dvě domácnosti. Obdivuhodné, nedovedu si ani představit, jak náročné to muselo být. Babička byla skvělá a silná žena. Nic jiného jí ani nezbylo.
Třetí maminka
Třetí maminku jsme já a moje setry „dostaly“ těsně před mými druhými narozeninami, když se taťka znovu oženil.
Když mi mamka o spoustu let později vyprávěla, jak se k nám dostala (naprosto nepochopitelnou shodou tolika náhod v neskutečném načasování), bylo mi úplně jasné, že takhle to mělo být! Čekala na nás a my na ni, aby ona mohla být naší maminkou a my jejími dcerami. Přiznávám, že jsme jako rodina nezažívali jen idylky, někdy to byly setsakrametsky těžké a složité chvíle, i o tom je život. Ale to je úplně jiný příběh.
Říká se, že krev není voda… ale řeknu Vám, že mně je to naprosto fuk. Nemůžeme být více stejné krve, i kdybychom byly stejné krve!
Třetí mamka nám vydržela 40 let a doufám, že ještě dlouho vydrží. Máme ji moc rády.
Čtvrtá maminka
V patnácti letech jsem ve výtvarné výchově na střední škole dostala za úkol namalovat maminku nějakým symbolem. Chvíli jsem přemýšlela a pak jsem namalovala vysoký tyčkový plot, který byl dokulata spojený a utvářel ohraničený prostor. Učitelka tehdy žádala o vysvětlení. Na to mi stačila tři slova: láska, hranice a bezpečí.
Právě tohle uvědomění jsem si odnesla do svého mateřství. Vlastní mateřství mi dalo příležitost zažít roli mámy z opačné strany. Možnost zažít strach o děti, obrovskou radost a lásku… a všechny ty ostatní rozmanité pocity, které se během růstu a dospívání vlastních dětí objeví.
Nebyla jsem zdaleka ideální máma, ale vždy jsem se maximálně snažila dělat to nejlepší, co jsem dokázala. Nic jiného mi ani nezbylo🙂
Dnes jsem už „trošku zkušená máma“. Ze svých životních zkušeností jsem si odnesla to hlavní, co jsem se snažila předat svým dospívajícím dcerám, cítit LÁSKU A BEZPEČÍ.
Když někomu vyprávím o tom, jak jsem to měla s maminkami, většina lidí posmutní a soucitně pronesou, že to muselo být hrozné.
Já to vidím právě naopak. Měly jsme obrovské štěstí. Měly jsme tři milující „maminky“, které nám daly ŽIVOT, LÁSKU A BEZPEČÍ. To je MÁMA!