Odpouštět je božské… V minulém článku jsem se věnovala odpouštění našim rodičům, případně komukoli, jehož chování nás poznamenalo. Tentokrát téma uzavřu konkrétními způsoby, jak na to. 

Často se totiž mylně intuitivně domníváme, že aby nám bylo lépe, je třeba situaci řešit s tím daným člověkem. Což nemůže být dál od pravdy. A určitě si vzpomenete, jak to končívá..

Trauma, či jakékoli negativní emoce nejsou v tom člověku, ani situaci, nýbrž uložené v našem těle. Přesněji v nervovém systému. A tam je třeba je řešit. Potom, kdy se ohledně situace už cítíme v klidu, může přijít fáze hovoru s danou osobou, pokud ještě vůbec cítíme potřebu. A takový hovor už má šanci na produktivní konec.

V tomto článku najdete techniky a přístupy, které používám já, jak pro sebe, tak se svými klienty. Jsou seřazeny postupně, jako skládačka, která se sebe zapadne.

Pro potřeby článku nepůjdu do hloubky a nebudu vás ani varovat, abyste se do toho nevrhali úplně bez zkušeností, a nesnažili se vyřešit všechno najednou (jako kdysi já, kdo vyhoří v práci, pokusí se o to i v léčení). Všechno s klidem, čas je😉

Jak odpouštět?

  • Pojmenovávání vlastních emocí

Tato technika se může zdát jako ‘příliš jednoduchá nebo slabá’, aby něco zásadního ‘dělala’. Opak je ale pravdou, je základním stavebním kamenem práce na sobě. Pokud tento krok nepřeskočíte, bohatě se vám odmění.

Jak na to: 

  1. Jednoduše se sami sebe často ptejte – jakou emoci teď cítím? (Vždycky nějakou cítíme.)
  2. A dejte na ni jednoslovnou nálepku. (Je důležité, aby to bylo jedno maximálně dvě slova, a ne rozvětvené souvětí).
  3. Ze začátku může být hledání nálepky nepříjemné a trvat i několik vteřin, brzo to ale budete dělat automaticky – a budete tak získávat v reálném čase vhledy, o kterých se vám nesnilo.

Výhody: 

  • Pokud váš mozek emoci pojmenuje, limbický systém ztrácí velkou část šťávy a získáváte zpátky svoje kvalitnější rozhodovací schopnosti.
  • Výrazně tak snížíte počet nechtěných akcí v afektu, a slov, která se nedají vít zpátky.
  • Získáte pochopení svého chování, potažmo i svého okolí a jejich reakcí.
  • Snížíte svůj stres skrze pochopení nastalého nepříjemného pocitu.
  • Budete často jednoduše vědět, co dělat dál.

Po čase praktikování budete většinu výše zmíněných dělat v automatu a stanete se výrazně klidnějším a chápavějším vůči sobě i okolí.

  •  Filtrování emocí

Velmi efektivní a metoda. Jednoduše místo toho, abyste čekali u které nepříjemné situace se spustí časovaná bomba všech potlačených emocí, jednoduše ji řízeně spustíte sami. V kontrolovaném a bezpečném prostředí.

Jinými slovy, dovolíte si myslet nemyslitelné, a cítit skandální, jak se vám zlíbí. Žádné lámání přes koleno, žádná síla vůle, všechno ven.

Jak na to: 

  1. Najděte si nějaký čas, kdy vás nebude nikdo rušit (pro jistotu aspoň půl hodinku) a místo, kde se cítíte bezpečně. (Platí především pro prvních několik použití, časem to bude jedno, ale poprvé, hlavně ne za volantem, nebo před lidmi.)
  2. Pojmenujte emoci, kterou chcete profiltrovat. Například tu, kterou cítíte teď (třeba vůči rodičům nebo nějaké situaci).
  3. Poproste mozek: ‘emoce (např. vzteku) dej mi všechny myšlenky, které k tomu máš’.
  4. Piště všechny tyhle myšlenky na papír (jednodušší), nebo si je myslete v hlavě (pokročilejší).
  5. Důležité: Nesuďte myšlenky, jakože jste to vy, kdo si je myslí. Pamatujte, že si je myslí například vztek, jedna nesofistikovaná kontrolka v mozku, která řeší pouze to, za co by se měla zlobit. Nechte jich proudit co možná nejvíc. (Pro představu doporučuji Disney pohádku V hlavě).
  6. Zároveň myšlenkám zbytečně nevěřte. Účelem je nechat projít naprosto všechny myšlenky, včetně těch ohavných nebo odporných vůči lidem, které máme rádi. Jsou to jen slova, jen myšlenky, jen varovné kontrolky, které něco spustilo. Neznamenají nic o vás, ani o ostatních. Bude to chvíli trvat, ale až toto přijmete, změní se vaše uvažování o konceptu ‘braní si věcí osobně’ a budete mnohem svobodnější.
  7. Nejdůležitější: Vydržte do konce. Nechte projít tolik myšlenek, kolik jich projít chce, přestaňte až ve chvíli, dokud se vám na těle neuleví.
  8. Pokud děláte cvičení poctivě, bude vám nejdříve hůř. Emoce výrazně zesílí do bodu diskomfortu a v tu chvíli budete chtít odejít, dát si cukr nebo jiný oblíbený jed, a nechat to na jindy – nedělejte to, vydržte. Většinou je to právě ta chvíle, kdy jste 5 myšlenek před úlevou, kterou budete oslavovat. Samy od sebe se pak začínají objevovat myšlenky z druhé strany spektra.
  9. Skončete jednoduše až potom, co vám bude líp – a já slibuju, že vám bude líp – vždycky. Emoce a myšlenka, která je skutečně vyslyšena odchází, bez výjimky.
  • Následování vlastního života a radostí. 

Sice to zní v tomto seznamu trochu mimo mísu, ale osobně toto vždycky uvádím jako number one důvod, proč jsem porazila migrény, deprese, angíny a další srandy. Není to technika jako taková, ale je to přístup, který silné emoce pomáhá zdravě řešit (odpouštět a vypouštět), a měl by ideálně na pozadí probíhat každý váš den.

Jak na to:

V bodě 1 a 2 jste se naučili poznat a pochopit svoje emoce – kdykoli tedy pojmenujete nějakou jako radost, hravost nebo štěstí, zpozorněte a zjistěte, jak toho dělat víc.

Jděte svou cestou, budujte si svůj život podle sebe a spousta ‘léčení’ se stane občas i sama. (Samozřejmě, že to nebude 100 % stačit, ale vždycky to bude ta základní ingredience).

Radost, radost, radost. A všechno se vám na cestě k radosti postaví do cesty, vyřešíte a tím budete růst.

Důležitá poznámka: následování radosti není vždycky příjemné ani snadné, často jsou to ta nejtěžší rozhodnutí. Třeba protože v nás spouští pocity sobeckosti nebo viny a sami ani nechápeme, proč musíme „vymejšlet kraviny“.

Přesto je to nejdůležitější součást skládačky toho být šťastný, ale zároveň i dobrý člověk.

Metody, které vám pomohou nejen odpouštět

  • EFT Tapping

Jedná se o metodu regulace nervového systému pomocí ťukání na naše akupresurní body. Zatímco ťukáme na jednotlivé body a mozek získává informaci o tom, že jsme v bezpečí, konverzací nebo vlastním scénářem se vracíme k našemu traumatu, náročné vzpomínce, strachu a podobně. Tím emoce bezpečně zpracujeme a propustíme, resp. se dostáváme k tomu „odpouštět“.

Metodu je nejlépe provádět ze začátku s profesionálem, nebo si ji poctivě nastudovat. Později už se stane vaším osobním nástrojem, který můžete použít sami kdykoli a kdekoli.

Mimo zpracovávání náročné situace a emoce pro dlouhodobé účely samozřejmě můžeme uklidňující účinky použít kdykoli jsme nervózní, máme strach, vztek, nebo i únavu. Třeba před prezentací, pohovorem, nebo po trapasu či hádce.

K metodě jsem napsala stručné PDF, které ráda na požádání zašlu.

  • IFS (Internal Family Systems) neboli Práce s částmi

Založené na teorii, že se všichni skládáme z mnoha části, které mají protichůdné potřeby, ale jsou všechny na naší straně.

Konverzací s částmi je možné integrovat části, které vznikly v důsledku nebezpečné situace a nyní nás pořád chrání, i když nebezpečí pominulo. S částmi, co mají strach, hněv, pocit nedostatku a podobně.

Můžete si tak třeba popovídat s vaší částí, která není schopná mluvit před lidmi, s částí co chodí vždycky pozdě, nebo která křičí na rodiče. Zjistíte proč to dělá, před čím vás chrání, a jak způsobit, aby to již nepotřebovala dělat.

Podobně jako s EFT je nejlépe začít s terapeutem, a později můžete integrovat metodu do běžného života sami.

  • Vztah sám k sobě

Podobně jako následování radosti, je vztah sám k sobě integrální částí jakéhokoli seberozvoje. Jeho současný stav poznáte například na způsobu, jakým se sebou mluvíte, jestli trávíte rádi čas sami, nebo máte potřebu dát si sluchátka, či zapnout televizi. Jestli se dny trápíte kvůli kdejaké maličkosti, nebo se bojíte podniknout riziko, protože byste pak „sami se sebou nemohli vydržet“.

Mít sám se sebou dobrý vztah není podle mě něco, s čím by většina lidí na světe začínala a učíme se to někdy i celý život. Je to nicméně game changer. Ve chvíli, kdy trávíte upřímně rádi čas sami (ne, protože nesnesete ostatní), a kdy se sami za sebe postavíte i když něco masivně po****, otevírá se vám velká svoboda ale i zábava na naší planetě.

I když je to téma komplexní, pro začátek chci poradit, abyste se na vztah se sebou dívali jako na vztah s kýmkoli jiným. Protože přesně tak to funguje, není v tom žádný rozdíl.

Pokud na sebe křičíte, opakovaně porušujete sliby a často spolu dny nepromluvíte, budete na sebe reagovat jako na kohokoli jiného, kdo by se k vám tak choval.

Jak na to:

Pokud chcete vztah sami se sebou povýšit na další úroveň, začněte se na sebe častěji koukat z třetí osoby a také tak spolu mluvte. Buď jako s nejlepším kamarádem, anebo třeba se sousedem, který bude vedle vás bydlet celý život, jakkoli se vám zrovna znelíbil. Suďte svoje chování k sobě stejnou měrou, jako to děláte o vašem chování k ostatním.

A co koučink a terapie?

Kouč pomůže celou výše zmíněnou cestu zastřešit a nasměrovat směrem k vašim konkrétním cílům (odpouštět křivdy, vypouštět negativní emoce, nevnímat se tak kriticky atd.). Ujistí se, že nespadnete do pastí, kterých je náš mozek v seberozvoji plný. Dává směr a konzistenci a určitou lehkost. Ujistí se, že se do toho nevrhnete jeden den naplno a za měsíc je ticho po pěšině.

Koučové jsou součástí životů úspěšných lidí na vrcholu kariéry už hodně dlouho a konečně je doba, kdy je můžeme mít i mi smrtelníci. Jako někdo, kdo se dlouho pomoci vyhýbal a všechno včetně vlastní mentální vyrovnanosti řešil studiem Redditu, můžu říct, že jde obojí. Ale často s profesionálem dojdete k stejnému cíli a 3 dalším za pětinový čas, a vypadá vám u toho jen půlka vlasů😄

Hlavně se ujistěte, že k vám kouč či terapeut a jejich práce mluví pozitivním způsobem. Že ve vás inspirují pocit, že můžete mít všechno co chcete, místo pocitu, že je třeba něco opravit, nebo bude zle.

Jste v pořádku tak jak jste. A pokud chcete víc, je to taky OK.

Přeji hodně štěstí a radosti!

Marie Jedličková