Obět a tvůrce? Co si pod tím (ne)máte představit…?
Naše reakce a způsoby chování v životních situacích jsou v nás tak hluboce zakořeněné, že ani nevnímáme, že nás tímto způsobem naučila reagovat rodina, ze které jsme vzešli a společnost, ve které jsme vyrůstali. Máme pocit, že takoví prostě jsme a že nemůžeme jednat jinak. A že svět je takový, jak jsme naučení jej vidět.
A to není pravda!
Jednání z pozice „oběti“ nebo „tvůrce“ jsou dva zásadní protipóly, jakými můžeme prožívat náš život. Když se oběť a tvůrce dostanou do stejné situace, každý ji bude prožívat jiným způsobem a odlišně na ni také reagovat. Je pochopitelné, že i výsledný život těchto lidí bude zcela odlišný.
Zásadní je fakt, že si s trochou vědomé práce můžeme sami rozhodovat o tom, jestli se nám bude život „dít“ a budeme vláčeni okolnostmi, na které nemáme vliv nebo jej „vezmeme do svých rukou“.
Většina lidí běžně neuvědomuje, jestli je „v oběti“ nebo „ve tvůrci“, pojďme se tedy blíže podívat, jak to poznáme:
Oběť
∙ čerpá často energii od ostatních lidí (tzv. energetický upír), nemusí si to ani dělat úmyslně, ∙ většinou si ani neuvědomuje, že je v oběti,
∙ „já nemohu za nic, viníkem za to, jaký je můj život jsou ostatní (rodina, přátelé, společnost, politici, oni“,
∙ zaměřuje se na hledání viníka a důvod, proč něco nejde a proč je život zlý a nefér, ∙ často má pocit rezignace, frustrace, vzteku, stěžuje si, nevědomě manipuluje druhé. Oběť se obětuje a výměnou za to získává od druhých energii, lásku, pozornost či přijetí.
Tvůrce
∙ čerpá vlastní energii, energii naopak vyzařuje,
∙ ví, že může svůj život spoluutvářet a na něm samotném hodně záleží, jaký jeho život bude, ∙ přijímá za svůj život odpovědnost,
∙ v situaci, ve které se nachází, je z vlastního rozhodnutí a ví to,
∙ hledá řešení, jak se svým životem pracovat, aby mu bylo maximálně dobře, ∙ cítí svobodu, lehkost, radost, přijetí a má pocit vlastní zodpovědnosti.
Tvůrce pracuje se sebou a svým životem tak, aby byl sladěn se svým vnitřním pocitem. Tvůrce ví, že může život tvořit a tvoří, zatímco oběť si většinou není vědoma toho, že je v oběti.
Příklad: z pracovního prostředí :
Jsem v zaměstnání, kde dostávám za práci málo peněz, s kolegy nebo šéfem nevycházím, nechodím do práce rád/a, nelíbí se mi tam.
- Postoj a reakce oběti:
„Nemůžu si vybírat, nic vlastně neumím, rodina mě nevedla ke vzdělání, momentálně je špatná ekonomická situace na změnu práce, v našem regionu pořádná práce není, jinde to stejně nebude lepší,..“
→ výsledkem je hlavně stěžování, blbá nálada a stagnace v situaci, kde mu je špatně.
- Postoj a reakce tvůrce:
„Každá z těch věcí může být objektivní skutečnost, nicméně s ní můžu pracovat, můžu si zvednout kvalifikaci, dodělat vzdělání, požádat o zvýšení platu, učit se nové věci, … a když nic nepomůže, můžu odejít jinam. Nikdo mě nemůže nutit zůstat tam, kde nechci být. Sám se rozhodnu, zda za daných okolností zůstanu. A když se rozhodnu zůstat, mizí důvod si stěžovat, protože jsem se vědomě rozhodl tam zůstat a něco pozitivního mi to přináší.
→ výsledkem je lepší pocit, že života, větší radost a vnímání života více pod kontrolou.
Příklad: ze vztahu :
Necítím se v partnerském vztahu šťastná, jsou tam rozepře a necítím lásku a blízkost. • Postoj a reakce oběti:
„Necítím se šťastná, chybí mi radost a blízkost, ale on nepije, nebije mě, nějaké peníze nosí, takže si vlastně nemám, na co stěžovat, už jsem si na něj zvykla, nejsem už nejmladší ani moc hezká, můžu být ráda, že mě vůbec někdo chce“
- Postoj a reakce tvůrce:
„Uvědomuji si, jak se cítím a co od vztahu chci / potřebuji a co jsem ochotná dát. Pokud ztroskotají snahy o řešení, jsem ochotná z nefunkčního vztahu odejít i za cenu, že budu sama. Raději šťastná sama než nešťastná ve vztahu. Pracuji na větším sebeuvědomění, pracuji se svými kladnými i zápornými vlastnostmi.“
Jak se dostat z pozice „oběť“ do pozice „tvůrce“?
V první řadě je potřeba říct, že nemáme povinnost být tvůrcem. Pokud je člověk v oběti (vědomě nebo nevědomě) a chce tak zůstat, má na to zcela právo. Nelze nikoho nutit, aby žil jinak, než chce nebo je schopen.
Pokud to změnit chceme, je dobré si uvědomit, že cesta od oběti k tvůrci není úplně snadná a rychlá, může trvat měsíce nebo roky. Hodně záleží na naší síle a podpoře nejbližšího okolí.
Jak se začít dostávat z oběti do tvůrce:
- Přiznat se, že jsme v oběti
Vnímat, že se necítíme dobře, opakovaně si stěžujeme, nemáme energii a neděláme aktivní kroky v životě. Může být těžké to u sebe zahlédnou a nepříjemné si to přiznat, ego se bude bránit. Nicméně první krok je to uvidět.
- Rozhodnout se ke změně
Potřebujeme udělat opravdu silné rozhodnutí, že s tím začneme konečně něco dělat. Budeme vědět, proč to děláme a co chceme získat. Zahlédne, co ztrácíme žitím v oběti a co můžeme získat, když začneme žít život tvůrce.
- Opravdu začít něco dělat
Začít měnit zajeté způsoby chování a úhel pohledu. Začít vnímat, co si myslíme a kriticky to zhodnocovat (např. Opravdu jsem tak stará, že nemůžu změnit práci? Opravdu by o mě nikdo jiný neměl zájem? Opravdu nedokážu žít bez daného člověka?).
Začít si reálně uvědomovat, co všechno známe, umíme, zvládli jsme. Tohle dokáže nastartovat pocit „ono by to mohlo jít“ a pak už jen na sobě pracovat, sám nebo s využitím třeba kouče (to jde vždy rychleji). Začneme zaměřovat pozornost na sebe a své konání, místo na čekání, až se změní mé okolí.
Být odvážní a taky na sebe hodní
V tomto procesu je důležité být na sebe také hodní. Nenadávat si, že jsme to dělali doteď „blbě“.
Potřebujeme také sebrat odvahu na to, vzít život do vlastních rukou. Představa, že převezmeme odpovědnost za svůj život a začneme roky zajeté věci měnit, může být dost děsivá. I to, že nevíme, kam přesně to povede. Chce to odvahu i v případě, že se musíme postavit lidem, kterým se naše změna nebude líbit. Je dobré vnímat, že máme odpovědnost jen sami za sebe a za své konání, ne za to, jestli ji druzí schválí.
Co je odměnou?
Odměnou nám bude vnitřní svoboda, lehkost, uvědomění, že si to můžu udělat jinak. Z mé zkušenosti je každá změna vždycky změna k lepšímu. Vykročení z „komfortní zóny“, z toho, na co jsme zvyklí, může být nepříjemné a těžké, ale pak většinou zjistíme, že to nebylo tak těžké a hrozné. To, že jsme to zvládli, nám dodá pocit většího sebevědomí. Příště je to lehčí a lehčí.
Neříkám, že je to snadné
Možná to zní jednoduše, jednoduchý instantní návod ovšem neexistuje. Proces změny může trvat měsíce či roky, podle toho, jak moc je v tom člověk utopený. Jak to má zažité pod kůží, jak moc ho v tom podporuje jeho okolí, které má vždycky velmi silný vliv na naše myšlení.
Neříkejte, že jsem vás nevarovala:-)
Cesta z oběti do tvůrce pravděpodobně bude mít i vedlejší účinky na váš život. Radikálně se nám může změnit život. Může dojít ke změně práce, koníčků, přátel… když změníme chování, už nebudeme „vyhovovat“ všem lidem, které jsme doposud měli ve svém životě. I oni můžou klást vaší změně odpor.
Někteří lidé z vašeho života odejdou a některé lidi ze svého života necháte jít zase vy. Je to v pořádku. Změna je život. Přijdou k vám lidé, kteří budou naladěni podobně jako vy.
Pokud jste rodiče, sloužíte také jako vzor pro své děti. Určitě budete raději, když budou žít život tvůrce než oběti.
I tvůrce je občas v oběti
Jsme jen lidé.:-) I tvůrce si občas rád zalebedí v oběti, postěžuje si, jak je všechno na houby, pořádně se polituje, zanadává si na svět. Na chvíli je to super. A pak z toho zase vylézt ven a začít tvořit život tak, jak chceme. Život ve tvůrci je úplně jiný, lepší, plný zázraků a radosti.
P.S. Pokud se vám nechce číst, podívejte se na video🙂