Co si představit pod pojmem “osobní hranice”?

Zavřete oči. Třikrát hluboký nádech a výdech. S každým výdechem se víc usaďte teď a tady, do přítomného okamžiku.

Představte si svůj život jako zahradu. Můžete se v ní procházet, hrát si, zahradničit, cokoli vás napadne. Porozhlédněte se ve svojí zahradě. Je to VAŠE zahrada, můžete si jí tvořit podle svého.

Teď se zaměřte na to, jak vypadá okraj vaší zahrady. Kde vaše zahrada začíná? Kde končí? Jak se to pozná? Je tam něco? Plot? Zeď? Nebo nic?

Jak to tam vypadá? Co cítíte? Voní to tam? Fouká vítr? Co slyšíte?

Jaké vlastnosti mají hranice vaší zahrady?

Osobní hranice…

Osobní hranice je jedno z nejčastějších témat, která s klientkami na koučovacích setkáních řeším.

Ať už je to přímo zakázka, s kterou klientka přichází („Lindo, chtěla bych se naučit lépe držet své hranice.“) Nebo to není přímo primární zakázka, ale k tématu osobních hranic a jejich kultivace se stejně dostaneme. Skoro vždycky.

Výše jste si mohli udělat představu o technice vytváření obrazů (vizualizace, chcete-li), kterou v somatickém koučování s klientkami často používám. Nejen v tématu hranice.

V tématu osobních hranic se tato technika obvykle hodí. Často se totiž skrz zakázku „chci se naučit lépe držet svoje hranice“ dostaneme k otázce, kdy se klientky ptám, co její hranice jsou.

Na otázku „Co jsou vaše hranice? Kde leží? Jak se projevují?“ pak – celkem nepřekvapivě – následuje zmatená roztěkaná odpověď a rozčarování. Nebo taky vůbec žádná odpověď.

Přece když se chcete naučit něco lépe držet, lépe s tím pracovat, potřebujete nejdřív vědět, co to je! Jak to funguje. Někdy v uvolněnější atmosféře říkám „kde to žije a co to žere“.

Bingo!

Takže už víme, kde začít. A jde se zkoumat, pojmenovávat, jásat a pak naopak zase škrtat. Ono to půjde, nebojte.

Vaše osobní hranice…

A jak vypadají vaše hranice? Jsou vám oporou?

Máte betonovou zeď nebo živý plot s růžemi? A v závěsu důležitá otázka: Co tam vlastně CHCETE mít? Ona ani ta betonová zeď není špatně, pokud víte, proč tam je, a jak vám slouží.

Inspiraci na název tohoto článku mám od jedné klientky (říkejme jí třeba Dáša). Nedávno jsme na devátém společném koučovacím setkání slavily.

Aneb když klientka přijde na setkání celá rozzářená, a říká věty jako: „Lindo, ono to tam fakt je! Já jsem přesně tam, kde jsem si na začátku naší spolupráce řekla, že chci v září být!“. Nebo: „Já už se nebudu bát se do té vitríny na to moje vysněné lízátko (rozumějte Dášiny sny, vize, cíle) podívat, jako dřív. Protože teď už vím, že ho můžu mít. Že můžu jít a vzít si ho.“

V současnou chvíli Dáša změnila po mateřské práci, nebojí se dojíždět (což byl její velký blok), a k tomu rozbíhá svojí vysněnou masážní praxi.

Je čas slavit. A tak jsme slavily. Vzpomínaly jsme na všechny techniky, kterými jsem ji za těch 9 setkání provedla, oslavovaly jsme všechnu práci, kterou Dáša na své cestě udělala.

Já si do teď pamatuju ten zlom. To setkání, kdy to Dáše v mezičase, co jsme se neviděly, zaklaplo všechno na místo, a na mě z obrazovky počítače najednou hleděla jiná žena. Žena, která si s láskou opečovává růže na svém živém plotě a rozdává je všude kolem. Energetická proměna byla nepřehlédnutelná.

Jak Dášin příklad souvisí s hranicemi a s názvem článku?

Dáša měla okolo své zahrady na začátku betonovou zeď. Hnusnou, šedivou, netvárnou, nepodporující (dle jejích vlastních slov). Postupně beton odstranila a nahradila živým plotem s kvetoucími růžemi. Pojmenovala, jaké chce svoje hranice mít. Pojmenovala, jak chce, aby jí sloužily. Našla odpověď na otázku, jak konkrétně se její hranice projevují, a naučila se je komunikovat ke svému okolí.

Už nadále nedovoluje tchýni, aby jí neustále shazovala a urážela. Tedy, tchýně to asi dělá dál, ale Dáša na ni zamává zpoza svého udržovaného pěstovaného živého plotu s růžemi a urážlivá slova po ní sjedou někam do hlíny.

Manžel už ji nadále nedává sežrat, že není dost dobrá. Nevím, jestli ji přímo podporuje. Druhé lidi nemůžeme tak lehce změnit.

Co ale Dáša změnila, je komunikace toho, co od něj potřebuje. Až když si člověk řekne, co potřebuje, teprve pak je šance, že to dostane. Aby si člověk mohl říct, co potřebuje, musí to nejdříve sám dobře vědět.

A tohle všechno Dáša dokázala během času, kdy jsme se potkávaly v rámci procesu koučování.

V mém případě jde o somatické koučování, které pracuje s vaším tělem jako se zdrojem informací o vašem tématu. Často si na koučovacím sezení „hrajeme“. Používáme vizualizace, jako jste viděli na začátku tohoto textu. Používáme pohyb, prostor, emoce, předměty, knihy. Někdy tvoříme, někdy tančíme. Je to zábava! A taky tvrdá práce.

Zrovna teď je možné se se mnu potkávat na živo v malé pracovní skupince 6 žen v Olomouci. 15. 11. 2022 startuje skupinové somatické koučování s prvky zážitkové pedagogiky. Tématu osobních hranic se určitě dotkneme taky.

Nebo se těším se na ochutnávku koučování v rámci služeb Kouče na drátě.

Vaše Linda Horčičková