Psychologie a právo? Dvě oblasti, které se na první pohled mohou zdát odlišné.
Koučka Eva Frýbortová vystudovala oba tyto obory a časem zjistila, jak se naopak vzájemně propojují a jaké obrovské možnosti pro klienty tento soulad přináší. Od té doby buduje most mezi dvěma světy…
Evo, co tě vedlo k tomu studovat jak práva, tak psychologii? Bylo to plánované, nebo se to vyvinulo postupně?
Plánované to nebylo vůbec. Psychologii jsem si zamilovala od první hodiny na gymnáziu a vystudovat ji se stalo mým snem. Když jsem byla přijata, volba byla jasná. Na právnickou fakultu jsem si dala přihlášku, protože je to přece „dobrá škola, se kterou můžu dělat cokoliv“. Když jsem zjistila, že mě taky vzali, cítila jsem potřebu si to aspoň vyzkoušet. A tak jsem nastoupila na dvě vysoké školy současně.
A jak na to reagovalo tvé okolí? Nepřekvapilo by mě, pokud by tě od toho nápadu spíše odrazovalo, nebo se pletu?
Měla jsem veliké štěstí, protože rodina i tehdejší přítel mě ve dvou školách podpořili. Jak mi řekl bývalý přítel „Kdo jiný, když ne ty?“. Myslím, že jsme všichni měli pocit, že to jdu zkusit a uvidíme. Roli hrála i velká naivita a neznalost, protože jinak bych si na to netroufla (smích).
Nabídka, která se neodmítá
Když nevíš, jak moc náročné něco bude, můžeš mít větší odvahu to zkusit – a tím se dostaneš dál, než kdybys předem věděla o všech překážkách…
Pokud se nemýlím tak v roce 2022 pro tebe nastal jeden zásadní moment, díky kterému sis uvědomila, že psychologie může pomoci lidem pracujícím v právu. Mohla bys to prosím rozvést?
Rok 2022, ten byl pro mě zlomový. Na hodině angličtiny se mě klientka zeptala: „Evi, ty jsi psycholožka, právnička a koučka, nechceš nám udělat psychologický seminář pro právníky? Napadlo mě, že by to bylo o komunikaci…“. Tento dotaz přišel v době, kdy jsem začínala s diplomovou prací na psychologii, na právnické fakultě jsem byla těsně za půlkou a koučovací výcvik jsem dokončila asi před týdnem. Nicméně vnímám, že jsou nabídky, které se neodmítají. Tohle pro mě byla jedna z nich.
Myslím, že tehdy ve mně moje klientka (v současnosti již kamarádka) viděla více, než jsem se odvážila vidět já. Pustila jsem se do příprav s vervou sobě vlastní a za více než půl roku se konal dvoudenní seminář s názvem „Efektivní komunikace a zvládání stresu“. A musím říct, že probíhal skvěle. Tak skvěle, že jsme si ho za rok zopakovali.
Výzva přijata (smích). A co sis tedy ze semináře odnesla do budoucna?
Odnesla jsem si toho moc. Byl to pro mě první seminář takového rozsahu. Pokud mám něco vypíchnout, určitě to bylo uvědomění, že se nemusím bát hovořit o pojmech a technikách, které jsem do té doby vnímala jako banální. Právě tyto základy z psychologie jako je například osobnostní typologie nebo biologická reakce těla stres byly pro účastníky důležité. Při závěrečných zpětných vazbách mi došlo, že to, co já považuji za základ, může být i pro vysoce postavené právníky informace nebo technika, se kterou se doposud nemuseli setkat. Potvrdilo se mi tím, že mohu svým vzděláním právníkům předat cenné informace, se kterými by se v rámci běžných právních školení neobeznámili.
Současně jsem si uvědomila, že své psychologické dovednosti jim dokážu předat jazykem, který je jim vlastní a rozumíme si. Současně jsem od účastníků cítila, že mají o téma zájem. Uviděla jsem tak příležitost a důležitost k propojení psychologie a práva.
Psychologie a právo: budování mostů
Jde o propojování v přístupu k řešení nejen problémů? Jak to vlastně v praxi probíhá – právníci versus psychologové?
Určitě se nebavíme jen o řešení problémů. Baví mě představovat psychologické aspekty právníkům, a naopak psychologům rozšiřovat právní povědomí. Kolegům z právnické fakulty jsem vysvětlovala vybrané aspekty traumatu a psychologům zase rozdíl mezi veřejným a soukromým právem.
Z vlastní praxe i od kolegů a přátel vnímám, jak umí být právní svět náročný. Jak často je testována naše odolnost, vůle a motivace. Současně však vnímám, jak je téma duševního zdraví mezi právníky stále trochu tabu. Mnozí si tento problémem nechtějí přiznat, ale čím dál tím více z nich si uvědomuje, jak důležité je postarat se o svou psychickou pohodu. U psychologů je náročnost profese dle mého názoru podobná, nicméně má jinou podobu. Minimálně máme teoretické základy pro to, co můžeme využít.
Máš v plánu se specializovat spíše na jednu oblast, nebo se chceš i nadále pohybovat napříč obory a věnovat se i koučování?
V současnosti mám v plánu zůstat v kontaktu se všemi zmíněnými oblasti. Dlouhodobě mě láká mediace a psychoterapeutický výcvik. Věřím, že v rámci mediace se bude hodit právo i psychologie a psychoterapeutický výcvik nabídne zase nové nástroje do praxe.
A co bys případně doporučila studentům nebo profesionálům, kteří zvažují propojení práva, psychologie a koučinku?
Studentům nebo profesionálům bych doporučila a popřála, že pokud je ta možnost, ať do propojení oborů jdou. Ráda říkám, že vysoká škola a případně koučovací výcvik mění optiku, kterou se díváme na svět. Když vystudujete dvě školy, máte náhled na to, jak situaci vidíte jako právník, jak ji vidíte jako psycholog a jako kouč vidíte ještě úplně něco jiného. Tyhle různé pohledy si uvědomujete a umíte mezi nimi přepínat. Myslím, že mně osobně to dává takový odstup, že neexistuje jeden pohled na věc.
Nebuďte v tom sami
Sama jsem několikrát přemýšlela nad tím, že bych zkusila vystudovat ještě jednu vysokou školu… Tak bych to s tebou eventuálně probrala (úsměv).
Na závěr naváži na předchozí část s tvým prvním seminářem „Efektivní komunikace a zvládání stresu“. Od té doby jsi jich realizovala několik a 28. 02. 2025 proběhne další s názvem „Dobronávyky“. Z jakého důvodu ses rozhodla pro toto téma?
Dobré návyky neboli Dobronávyky jsem se rozhodla uspořádat, protože návyky tvoří ohromnou a často neuvědomovanou část našich životů. Myslím, že je podstatné mít ambiciózní cíle, ale pokud každý den, dělám malé kroky špatným směrem, má to větší dopad než ten sebelepší cíl. Myslím, že seberozvoj se odehrává hlavně v každodenním životě a těch drobných změnách, které v průběhu času vytváří mozaiku života. Přesně na tyhle drobné změny bude seminář cílit.
Evo, pevně věříme, že na koučink nezanevřeš a moc ti děkuji za rozhovor, který otevírá nové perspektivy🙂
Natálie
KOUČ NA DRÁTĚ