Jak vám jde v životě pracovat s prioritami?
Pokud patříte mezi šťastlivce, kteří se v životě našli v jednom, maximálně dvou tématech, a těm se do hloubky věnují, gratuluji. I tak může být komplikované prioritizovat a i tak se můžete cítit zahlceni.
Toto štěstí umět se specializovat na jednu věc mě osobně v životě zcela minulo. Tento článek píšu z pozice velmi spokojené multipotenciálky…
Jev, který je označován slovem „multipotencialita“ poslední dobou dost frčí. Být multipotenciální je moderní. Osobně si nemyslím, že by multipotencialita byla bůh ví jakou novinkou. Novinka je, že se pro tento jev objevilo srozumitelné označení, které umožnilo tomuto jevu samostatně existovat.
Za koho se tedy považuju, když sama sebe označím za spokojenou multipotenciálku?
Jsem někdo, kdo se věnuje opravdu mnoha činnostem. A je mi v tom dobře.
Abychom si rozuměli, mnoha činnostem znamená plus mínus následující výčet: koučování, doprovázené poutě, instruktorování lezení na umělých stěnách i na skalách, práce v lanovém centru, koordinování dvou malých projektů pro jednu neziskovku, seberozvojové cesty do Malého Tibetu, účetnictví manželovy firmy – a rozvoj toho všeho. Ne dobře, účetnictví manželovy firmy ne.
To jsem jen u činností, které mi vydělávají peníze, tedy dalo by se říct, že jsou mou prací.
Baví mě jazyky, aktivně se věnuju angličtině a španělštině. Baví mě seberozvoj, lezení, běhání, orientační běhání, plavání.
Mám rodinu. Manžela a dceru. A spoustu kamarádů. A kytaru a hand pan.
Ne, opravdu to nestíhám všechno tak, jak bych to stíhala v ideálním vesmíru. Ideální vesmír neexistuje.
Ano, opravdu je mi v tom dobře.
Jak to, že netrpím nepřetržitým pocitem „nestíhám“?
Jak se mi daří plnit všechny úkoly, že až na výjimky na nic nezapomenu a vše dodám včas?
Na to se pokusím odpovědět v následujícím textu.
Budiž vám můj přístup inspirací. Nefunguje 100% – ale řekla bych, že funguje dost dobře.
Nemusí fungovat každému – ale mně funguje.
Nemusí fungovat na věky – je potřeba ho neustále přizpůsobovat.
Pojďme se podívat na tři obecné principy, které mi hodně pomáhají necítit se zahlcená.
1. Přijímám plnou odpovědnost za svůj život a své volby. Jak jsem si to udělala, tak to mám. Což může být pro někoho těžké. Mně to naopak připadá geniální. Protože když si za svůj život můžu jen já a já, kdo myslíte, že ten život může změnit? Opravit? Správně, zase já. To je přece skvělé!
Pocit, že držím svůj život ve svých rukou (a to i v případě, že se „mi dějou“ události, které nemůžu ovlivnit), je k nezaplacení.
2. Jsem v míru sama se sebou. Jsem hluboce přesvědčená, že cokoli v životě dělám, dělám nejlíp, jak to v danou chvíli umím. Protože kdybych to uměla líp, tak bych to dělala líp, no ne?
Pozor, to neznamená, že jsem mistr světa, a nechci se nic učit a zlepšovat se. Pořád je, v čem se posouvat. Aby to „nejlíp, jak to v danou chvíli umím“ bylo příště ještě lépe.
3. Miluju změny. Jakékoliv změny. Pozvolné i náhlé, očekávané, očekávatelné, i ty, které na mě bafnou, aniž bych je čekala. Změna je příležitost, ne katastrofa. Změna je jediná jistota, která v našich životech je. Pardon, jedna ze dvou. Ta druhá je smrt.
Jak poznat, čemu věnovat pozornost?
Nabídnu vám můj oblíbený nástroj, který mi pomáhá orientovat se v tom, co v mém životě dává smysl, a tedy chci tomu věnovat čas a energii, a co do mého života v tuto chvíli nezapadá. Nejde totiž až tak o tuto chvíli, ale o představu budoucnosti.
Mému oblíbenému nástroji na priority říkám „výsečová vize“.
Není to žádný oficiální termín, je to něco, co jsem si vymyslela já, takže v odborné literatuře to nenajdete. Aspoň do chvíle, než nějakou odbornou literaturu vytvořím já. Protože v mé knize výsečová vize určitě bude.
Co je to výsečová vize, a jak funguje?
Co je to vize, asi všichni víme.
Popište, jak bude váš život vypadat za rok/dva/pět/deset let. Co děláte? Kde žijete? Kým jste obklopeni? Jak se cítíte? Jak vypadá váš den?
Někdy se hodí znát přesné odpovědi na tyto otázky.
Jenže moje odpověď z pozice spokojené multipotenciálky obvykle zní nějak takhle:
„Jak to mám, k čertu, vědět?!“
Samozřejmě, že mám vizi. Jen funguje jinak. Výsečově.
Skrze svou vizi nejsem schopná popsat jeden konkrétní bod v budoucnosti. Moje vize je široká, což odpovídá šíři mých aktivit.
Je to jednoduché. Představte si výseč z kruhu.
Pro exaktní mozky to může být výseč 30 stupňů. Pro nás ostatní je to výseč jednoho kousku valašského frgálu, plus mínus, tak akorát.
Já stojím na špici té výseče, ve středu kruhu, z kterého koláč krájíte. A moje budoucnost se rozšiřuje, stejně, jako se zvětšuje od středu k okraji kus koláče.
No, a když určuju priority, když určuju, co do svého života pustím, jestli to dává smysl, nebo ne, nevztahuju se k jednomu konkrétnímu bodu – bodové vizi. Jen zkontroluju, jestli se ta činnost/věc/vztah/člověk vejde do té mé výseče.
Proč to dělám?
Protože při své multipotencialitě se potřebuju opakovaně ujišťovat, že jdu správným směrem. Nemířím do jednoho konkrétního bodu, pohybuju se volně po výseči. Ale ani já se nechci vydávat úplně jiným směrem, než kterým se dlouhodobě posouvám. A už vůbec ne zpět.
S výsečí pro vaši vizi navíc můžete různě pracovat. Čím menší (užší) kousek koláče (výseč má méně stupňů), tím méně věcí se do ní vejde.
Proto když se blíží stav zahlcení, kus koláče zmenším, a některé věci, které se do něj už nevejdou, vyházím.
Naopak když mi vznikne prostor, kus koláče zvětším, a zkusím si do života něco přidat.
Jak se vám výsečová vize líbí?
Mimochodem, ochutnali jste někdy valašský frgál? Třeba hruškový? Mňam.
Co když nechci nic ze života vyhodit?
Teď zrovna to mám v životě nastavené tak, že vím, že by bylo zdravé zmenšit koláč a něco vyhodit. Ale zatím nechci. Dávám tomu čas a prostor, a hledám způsoby, jak si ponechat všechny ty skvělé věci, které dělám, a zároveň se nezahltit.
Struktura, plánování, systém a preciznost nejsou úplně mými kamarády, ale teď jsem objevila něco, co mi opravdu usnadnilo život. Možná, že je to dokonce klíč, který mi umožní všechno dobře zvládat.
Doporučuji jednu konkrétní aplikaci. Nikdy, opakuji nikdy jsem si nemyslela, že zvládnu něco takového používat. Nemyslím technicky, myslím spíš mentálně.
Na priority jsem si založila Trello
Opravdu ho používám a opravdu se mi ulevilo.
Používám ho na zaznamenávání úkolů v jednotlivých činnostech a projektech, na kterých pracuju. Abych celý systém přijala (fuj, systém!), bylo pro mě důležité si ho maximálně přizpůsobit, personalizovat, zkrášlit.
Chápu, že se vám to může zdát přízemní, ale mně to naopak přišlo hodně chytré.
Pojmenovala jsem si ho „Lindy nápomocník“ (protože to hlavní, co chci, aby dělal, je, aby mi byl nápomocen), a pod projekty jsem nastavila jako tapetu krásnou fotku s horami.
Jednotlivé kategorie třídí moje úkoly podle jednotlivých projektů a činností. Plus prvnímu sloupci jsem přisoudila červenou barvu a pojmenovala jsem ho „Hoří“. Do něj průběžně přemisťuju úkoly, které začínají být neodkladné.
Když ráno přijdu k počítači, s radostí otevřu Lindy nápomocník a projdu červený sloupec „Hoří“, abych se ujistila, že nic ještě neshořelo.
Úkoly v jednotlivých projektech jsou řazeny pod sebou ve sloupci, a jednoduše se dají posouvat, takže je taky snadné řadit si je podle aktuální priority.
Systém Trella mi dává potřebnou strukturu, slouží mi mnohem lépe, než jsem si představovala. Zároveň je dostatečně flexibilní, aby zvládl zrcadlit mou věčně se měnící realitu. Udělala jsem si ho pěkný, pohrála jsem si s grafikou, což mi sice vzalo půl hodiny práce navíc, ale za to ho mám ráda, ráda ho otvírám, líbí se mi.
Jsem nadšená a jsem o krok dál od pocitu zahlcenosti.
Téma „priority“ aneb shrnutí
Na začátku textu jsme si ukázali tři obecné principy, které pomáhají si stanovit své priority tak, abyste neztráceli ještě více času a energie tím, že se stresujete, protože se cítíte zahlcení: Přijmout plnou odpovědnost za svůj život, být v míru sám se sebou, a s radostí akceptovat změny a pracovat s nimi.
Pak jsem vám nabídla k použití koncept výsečové vize, která jasně rozlišuje, čemu v životě chci věnovat pozornost, a čemu už ne. Pozvala jsem vás na hruškový frgál, a u kafe a frgálu jsem vás naladila, abyste si vyrobili vlastní systém na úkoly tak, aby vám usnadnil život. Nemusí to být zrovna Trello, ale doporučuju nějaký systém používat.
Jestli vám to, co jste si právě přečetli, dává hlavu a patu, a zároveň tušíte, že to se systémem a strukturou nemáte v životě v pořádku, zkuste to opravit. Ať už máte v životě systému a struktury moc, nebo málo, vždycky to může být lepší – tak, aby struktura sloužila vám, a ne obráceně.
Dobře vám s tématem „priority“ umí pomoci třeba kouč. Oslovte kouče NA DRÁTĚ, a vyberte si z naší databáze toho svého! Budeme se těšit.