Přeji vám dobrý den z Malého Tibetu, buddhistické oblasti v severní Indii.
Krásná koincidence tomu chtěla, že článek pro KOUČE NA DRÁTĚ, který píšu tady v Indii, bude o roli oběti versus roli tvůrce v našich životech.
Mám tady hned několik indických příkladů, které shledávám pro toto téma velmi ilustrativní.
Jsem v Malém Tibetu s klientkami, a včera jsem se probudila s totálně zablokovaným krkem. Nemohla jsem pohnout hlavou.
Dalo by se říct: To SE mi prostě děje. Nemůžu za to. Nevím, jak se to stalo. Ach, chudák já. Plakala jsem, jasně, že jsem plakala. Celé dopoledne.
Nebo se dá zkusit úplně všechno, aby se to zlepšilo. Od ibalginu, přes energetické kyvadlo a éterické oleje, až po místní dryák na uvolnění svalů.
Všechny varianty zahrnují slzy. Ale klíčová věta, která mě držela nad vodou, je:
„Snažím se přijít na to, co bych mohla ještě udělat pro to, aby mi bylo líp.“
Tvůrce nebo oběť?
Role tvůrce neznamená, že se zaseknu a půjdu hlavou proti zdi. Role tvůrce znamená vnitřní postoj. Mohu se litovat. Nebo se mohu postavit k situaci tak, že i když se mi děje něco, u čeho neumím vystopovat příčinu a jsem přesvědčená, že za to nemůžu a že si to nezasloužím, pořád je to můj život a je na mě, jak se k takové situaci postavím.
Role tvůrce neznamená mít všechno 100% pod kontrolou, jak si lidí často myslí.
Tady v Indii nikdy nemáte nic pod kontrolou.
Cesta přes hory trvá12 hodin místo 20. Taxík nepřijede včas. Někomu je blbě. Rozbije se autobus. Milion změn, na které objektivně nemáte vliv. Indie (Malý Tibet) jsou skvělé v tom, že vás učí velmi intenzivnímu životnímu smíření.
Smíření, nikoli rezignaci!
Milion věcí, se kterými exekutivně NEMŮŽETE v tu chvíli nic dělat, přes to máte milion a jednu možnost, jak se k nim vnitřně postavit. Rozumějte nemůžete je vyřešit, ale můžete z nich vytěžit.
A v tom je ten rozdíl. Jestli se chcete cítit jako oběť, nebo jako tvůrce svého života – přes to, že události zas tolik aktivně netvoříte, protože se vám „prostě dějou“.
Mít věci pod kontrolou
Je to tu pro mě velká škola, obzvlášť v pozici, kdy tady mám za 4 lidi do jisté míry odpovědnost. Jsem celkem zvyklá mít věci pod kontrolou. V Evropě na to máme zdroje. Pravidla, předpisy, práva.
Tady v Indii to tak zdaleka není. Často se dostávám do situace, kdy ke mně přijde totální, ale totální pocit bezmoci.
Na denním pořádku jsou situace, které objektivně nemají jiné řešení, než že je přijmete a počkáte. Myslím, že toto je jeden z důvodů, proč to tady tak miluju. Indie mě učí PŘIJÍMAT nejen situaci takovou, jaká je – ale taky sebe takovou, jaká jsem.
Jako tvůrce se klidně vztekám
Protože i když vám to tady všechno tak pěkně sepisuju, moje vnitřní realita rozhodně není růžová s puntíkama.
Když jsme trčely těch 20 hodin v 5tisícových sedlech Himalájí, a já věděla, že až konečně přijedeme do cíle, bude noc, a já budu muset vyřešit ubytování, jasně že jsem se vztekala. Vnitřně jsem řvala.
A to i přes to, že zcela jasně vím,
že jsem se do této situace dostala sérií vlastních rozhodnutí,
že ji nemůžu nijak vyřešit,
a že jestli budu v míru, nebo se budu vztekat, je zase jen a jen moje rozhodnutí.
Někdy to taky nedokážu. Být v takové situaci v míru. Pointa je ale v tom, že vím, že i ten vztek si vybírám já. Takže se vztekám – no a co? Na rovinu, kdo by se nevztekal? Přijímám sebe sama i s odpovědností za to, že se vztekám.
Někde hluboko pod tím vztekem jásám. To je ale parádní situace na to, potvrdit si svoje vidění světa. Potvrdit si, že v každé situaci, naprosto v každé, každá z nás děláme to nejlepší, co v danou chvíli umíme. Protože kdybychom to uměly lépe, uděláme to lépe, no ne?
Mám to pod kontrolou
Což neznamená, že se naše reakce nedají zlepšovat. Právě naopak. Síla role tvůrce je vědět, že se můžu naučit projít takovou situací příště líp, ve štěstí a v míru.
Když si umíte být 100% jisti, že vždycky děláte to nejlepší, co v tu chvíli umíte, nespadáte do role oběti.
Nelitujete se.
Přijmete to. Protože víte, že jak se k situaci vnitřně postavíte, je jen na vás.
Svoje vnitřní nastavení máte pod kontrolou vždycky.
Oprava. Svoje vnitřní nastavení můžete mít pod kontrolou vždycky.
Všimněte si, prosím, slova SVOJE. Je důležité. Svoje – ne druhých lidí. Ne nikoho jiného. Žádného jiného člověka. Je skvělé druhé podporovat v tom, aby to tak taky měli. Aby uvěřili že to, jak se v životě (nebo v Indii) mají, je v jejich rukou.
Tvůrce života je šťastný, i když se vše okolo hroutí
Když to přeženu, absolutní role tvůrce pro mě znamená schopnost být šťastná i ve stavu největšího odpadu v životě. Může být těžké přijmout odpovědnost za to, že jsem se do toho odpadu dostala vlastními rozhodnutími, že je to moje odpovědnost. Zkrátka jsem v tu chvíli udělala to nejlepší, co jsem uměla. Někdy to nestačí.
Ale když tohle dokážete, neházet vinu na druhé lidi nebo na okolnosti, pak se vám otevře úplně nový svět. Kouzlo je v tom, že když jste se dokázali dostat do odpadu, pak se úplně stejně můžete dostat do ráje na zemi.
Je to jen na nás. Na každém z nás. Ano, vždycky tvoříme v kulisách, které k tomu tady na světě máme. Dokonce i ty kulisy můžeme svobodně měnit.
Až budete mít pocit, že s vámi život mává, že vás ždímá, a že snad nikdo na světě to nemá tak těžké jako vy, že je to nespravedlivé, a že se můžete stavět na hlavu a odrážet ušima, a stejně s tím nic nenaděláte, vzpomeňte si třeba na mě a na Indii.
Mimochodem proto mám ráda cestování. Získáváte jiné perspektivy, což se, obzvlášť v katastrofálních fázích života, dost hodí.
Pokud po přečtení tohoto článku zase o kousek víc věříte, že MÁTE život ve svých rukou, a rádi byste se s ním učili zacházet tak, aby vám v něm bylo šťasno (a zrovna se nemůžete vydat do Indie), najděte si kouče! Pomůže vám s tím.
P.S. Pokud vás zaujala myšlenka vyrazit s Lindou do Indie, více informací naleznete zde🙂