Máte také někdy pocit, že v životě nestíháte to, co byste chtěli?
Nedaří se Vám zvládat všechny úkoly a povinnosti, které na nás klade naše práce, rodina atd.? A pokud se Vám to zvládat daří, stejně Vás to nenaplňuje a nejste šťastní?
Ze své vlastní zkušenosti i z práce s klienty vnímám, že je to dnes bohužel téma, které trápí mnoho lidí. Je to dáno výchovou v naší společnosti.
Jako děti jsme spontánně věděli, co nás baví a co ne.
Co chceme dělat a co nechceme. Během dospívání však naše okolí postupně začalo naše potřeby, touhy, sny a cíle přehlížet a ignorovat. Rodiče, učitelé a lidé v našem okolí nám naopak začali „vkládat“ povinnosti, úkoly, cíle a ambice, které jsou obecně zavedené ve společnosti. Dělali to s dobrým úmyslem, protože stejně tak jim to předali jejich rodiče a mělo to určitý význam, abychom dokázali fungovat a „přežít“ ve společnosti.
Výsledkem je, že žijeme ambice a představy druhých… Dobře se učit, správně se chovat, vystudovat prestižní školu, dělat dobré jméno rodině, mít významné postavení v práci, kariérně růst, mít vysoký příjem, drahé auto, vilu, jezdit na luxusní dovolené atd. Nic z toho není samozřejmě špatně. Pokud jsou to opravdu „naše cíle“ a jsme odhodlaní jich dosahovat, je to v pořádku. Pak nás práce na nich baví, naplňuje a jejich dosažení si užijeme.
Většina lidí se ale nikdy nezamyslela nad tím, zda jsou tyto cíle opravdu „jejich“ a nebo naplňují představy druhých lidí a společnosti. Často těchto cílů i dosáhnou, získají významné postavení v práci, koupí si luxusní auto atd. Radost z úspěchu v tomto případě ale rychle odezní a oni nejsou dlouhodobě šťastní, naplnění a spokojení. Okolí je sice oceňuje, ale uvnitř se cítí prázdní, vyčerpaní a říkají si: „Jaký to vlastně mělo smysl?“, „Proč to nevnímám jako úspěch?“, „Proč nejsem spokojený?“ apod.
Zde se nabízí klíčová otázka – opravdu to byl můj cíl, moje ambice?
Nebo jsem plnil něco, co se ode mne očekávalo? A druhá klíčová otázka – co bych v životě opravdu chtěl? Co by mě udělalo šťastným? I kdyby to lidé kolem mne nechápali, zesměšňovali nebo odsuzovali. Co bych já opravdu chtěl? Odpověď Vás nemusí napadnout hned. Může přijít po nějaké době, kdy o tom přemýšlíme. Často nás napadne ve chvílích, kdy jsme v klidu, kdy jsme sami se sebou. Lidé na to často přicházejí i při rozhovoru s koučem. Jsou to silné momenty, kdy jdeme do hloubky, obrazně řečeno se vrátíme do našeho „dětského já“ a přijde ten AHA moment – tohle bych chtěl.
Lidé si často říkají, „Jsem už starý, abych něco měnil.“, „Pro mne tohle není, já to už nějak doklepu.“ atd. Ve skutečnosti nikdy není pozdě si uvědomit, co chci a rozhodnout se za tím jít. Podporou Vám v tom mohou být Kouči na drátě. Vyzkoušejte si nezávazná sezení s námi a dejte svému životu nový smysl.
KOUČ NA DRÁTĚ